Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 Vítejte na webových stránkách obce Brníčko!

 

img002.jpg

 

 

 

Obydlené části Brníčka se rozkládají v nadmořské výšce 300 m a nacházejí se v kopcovitém terénu Úsovské vrchoviny na východ od Zábřeha. Táhnou se podél křižovatky u myslivny jednak údolím potoka Loučná k Dlouhomilovu a Šumperku, jednak úžlabinou dalšího potoka směrem ke Strupšínu, místní části Brníčka, a Rohli. Ze silnice do Dlouhomilova odbočuje ještě na konci vesnice směrem k západu spojnice do Kolšova. Celková rozloha obce je 848 ha a žije zde 630 obyvatel.
Dnešní Brníčko mělo v minulosti mnohem větší význam, protože jeho osudy byly spojeny se zdejším hradem. V roce 1350 bylo městečko již střediskem panství. Jeho název je pravděpodobně odvozen od staroslovanského brnije, tj. bláto či hlína. S Brníčkem bývá nejčastěji spojována první na Moravě zaznamenaná vzpoura poddaných. Asi v roce 1494 poddaní pro přemíru robot při stavění a udržování rybníků přepadli a smrtelně zranili Jiřího st. Tunkla. Pověst o potrestání Tunkla, který musel od té doby každou noc, zapřažen do pluhu, orat pod bičem čertů dno Závořického rybníka mezi Lesnicí a Zábřehem, je dodnes známá mezi lidmi v širokém okolí.

V první polovině 19. století se na zdejším katastru dolovala železná ruda. Roku 1869 to bylo právě Brníčko, kde byl uspořádán první veřejný tábor českých hraničářů severozápadní Moravy.

Ve vsi stojí filiální kostel Narození Panny Marie. Má pozdně románské jádro, ale později byl barokizován. Další chráněnou památkou je výměnek u bývalé rychty, doklad klasicistní lidové architektury z počátku 19. století. Obec byla již na konci první republiky známa v okolí svým v té době ojedinělým koupalištěm u Lukasova hostince, ale od války toto zařízení upadalo a bylo obnoveno až v roce 1964. Dnes toto zařízení je již historií.
Brníčko má dva významné rodáky, aktivní bojovníky proti fašismu. Jsou jimi generálmajor in memoriam Karel Lukas a nadporučík Jaroslav Odstrčil.

Strupšín se v historických pramenech objevuje poprvé roku 1385 u panství Brníčko a s ním pak sdílel všechny další osudy i v rámci zábřežského dominia až do roku 1848.